Pokračování příběhů v sokolnických pivech začínáme pivním speciálem „František 11 ALE“, který je aktuálně na čepu. Je to svrchně kvašený polotmavý ALE, uvařený podle francouzské receptury s použitím belgických kvasinek, jenž dávají pivu nezaměnitelnou chuť. Své jméno dostal od Františka z Magni, manžela Alžběty Pergarky, kteří pivovar vlastnili v polovině 17.století.

Na začátku 18.století získává Sokolnický statek šlechtický rod Dietritrichštenů, kteří jej vlastnili 150 let.

„Walter 12 ALE“

Roku 1705 koupil za 154 000 zlatých panství včetně pivovaru kníže Walter František Antonín z Dietrichštejna.

Jeho dcera Marie Antonie z Dietrichštejna, pak propůjčila jméno našemu prvnímu tmavému pivu „ Antonie 14“. Původně bylo kvašené svrchně, osmisladové a s obsahem alkoholu 5,5%, což naše návštěvníky příliš nenadchlo. Po dvou letech jsme se rozhodli ke změně na klasický tmavý ležák. Také jméno jsme drobnou přesmičkou změnili a vzniká „Antonín 12“.

„Leopold 16 IPA „

Posledním zástupcem rodu Dietrichštejnů byl hrabě Jan Křtitel Leopold z Dietrichštejna. V této době měl pivovar výstav kolem 1800 hl, což byl slušný průměr moravských pivovarů ( např. Šlapanický měl výstav poloviční).

Na přelomu 18. a 19. století dochází u většiny panských a měšťanských pivovarů ke změně charakteru hospodaření, kdy mnohé pivovary přechází z vaření piva ve vlastní režii k pronájmu samotným sládkům.

Dietrichštejni nejprve rozšířili svůj majetek přikoupením roku 1824 panství Blažovice ( s pivovarem brněnských dominikánek ) a později přichází s myšlenkou vybudování dalšího pivovaru v Brně na Hybešově ulici, který zahájil provoz roku 1845. Po několikerém pronájmu se špatným výsledkem však dochází v 60. letech 19. století úplnému zastavení výroby.

Oproti tomu Sokolnický pivovar se vyvíjel poměrně konzervativně a pomalu rostl. První nájemní smlouvu podepsali Dietrichštejni 1817 s Janem Rollmanem.